Své první anglické pávíky v bílé barvě jsem měl již jako malý chlapec ve svých dvanácti letech od pana Fišera. V roce 1955 se stávám organizovaným členem ČSCH a v témže roce si pořizuji u pana Strečka z Lučence modré pruhové pávíky. V roce 1957 jsem navštívil výstavu v Poděbradech, kde jsem poprvé spatřil bílé četrnoocasé pávíky. Ještě téhož dne navštěvuji doma jejich vystavovatele pana Duška, od něhož si postupně odvážím asi 9 kusů. Později doplňuji svůj chov barevnoocasých několika holuby od pana Josefa Salamánka z Čelákovic a pana Petříka z Mohelnice. V roce 1962 navštěvuji výstavu v Drážďanech, odkud importuji bílého černoocasého samce. Následují další dovozy barevnoocasých pávíků od chovatelů z NDR (Wagner, Elzer, Forbrig a další), později i ze SRN od př. Oelzeho a Steubla. V roce 1974 získávám od chovatelů z tehdejší NDR a NSR černé běloocasé pávíky a následně pak v roce 1979 importuji ještě červené běloocasé. Na bílé černoocasé pávíky získávám třikrát po sobě Plemenný chov. V 90. letech minulého století se i mého chovu pávíků dotýká pro mě velice bolestný, ale s moderními trendy nezbytný přechod na nový typ. Potřebný chovný materiál získávám postupně díky obětavé pomoci př. Sedláčka z Hustopečí od předních německých chovatelů Steubla, Beumerse, Forbriga, Herwiga, Fritzscheho a Kersebauma, dále mně můj syn dováží barevnoocasé pávíky od špičkového holandského chovatele Johna Hartmana a rakouského chovatele Marina Zivkovice. V roce 1976 jsem byl jedním ze zakládajících členů Klubu strukturových holubů, v jeho výboru jsem pracoval 30 let, z toho 5 let jsem vykonával funkci předsedy. Mnoho let vedu také kroniku klubu a jako jediný jeho člen jsem doposud vystavoval na všech konaných speciálních výstavách, kde jsem získal řadu ocenění jako šampion, nejlepší výletek, vítězná kolekce a další čestné ceny jak na pávíky, tak i parukáře. Jedním z největších výstavních úspěchů je získání titulu Evropský šampion na žlutého parukáře na Evropské výstavě v Brně v roce 1998. Posledním výstavním úspěchem je získání dvou titulů "Reserve Champion" na poslední speciální výstavě, konané v prosinci 2007 na červeného parukáře a bílého barevnoocasého pávíka. V roce 1996 stavím vedle původního holubníku další nový a společně s přítelem Josefem Kostkubou vyjíždíme navštívit nejlepší chovatele parukářů na Slovensku, odkud do něho přivážím na tu dobu vynikající chovný materiál v barvě modré černopruhé, červené, žluté a černé mniší a rozšiřuji tím tak dosavadní chov pávíků o další plemeno. Jako další přelomový rok v mém hovu lze označit rok 2000, kdy se stěhuji ze Sloupnice do Chocně a začínám zde stavět nový holubník pro 9 chovných párů barevnoocasých pávíků a 9 párů parukářů. Zbytek pávíků zůstává ve Sloupnici a stává se základem chovu mého syna Ladislava. Po celou svoji chovatelskou kariéru jsem se snažil udržovat kontakty i s chovatelskou špičkou v zahraničí. Několikrát jsem navštívil např. výstavu v Lipsku, účastnil se v té době populárních výstav "Intertau" a po uvolnění hranic navštěvuji společně s přítelem Josefem Kostkubou v roce 1994 speciální výstavu pávíků v Mnichově a v dalším roce pak výstavu v Norimberku. V roce 2003 a 2004 si nenechávám ujít příležitost společně s přítelem Oldřichem Sedláčkem shlédnout CFC Show pobočky Evropa v německém Hilmersdorfu a v roce 2003 společně s přítelem Josefem Kostkubou navštěvujeme německé špičkové chovatele z Bavorska Rudi Fenzla a Ruperta Steubla. Na svém holubníku jsem měl naopak možnost přivítat jak přední naše chovatele, tak i většinu z výše uvedených zahraničních chovatelů, mezi nimi naposledy německé chovatele Wernera Kersebauma a dlouholetého přítele Wolfganga Forbriga.